Dne 17. Května 2013 proběhlo představení projektu – Obnova secesní památky Vila a život rodiny Löw-Beerů.

Stávající stav

Nemovitost na Drobného 22 patřila od roku 1854 Antonínu Rüdigerovi Deyksovi, majiteli cihelny, jehož dědicové ji v roce 1888 prodali c.k. eráru. V roce 1903 zakoupil realitu továrník Moritz Fuhrmann, který si zde dal postavit rodinnou vilu. Po Fuhrmannově smrti prodali v srpnu 1913 jeho synové vilu továrníkovi Alfredu Löw-Beerovi. Za éry Löw-Beerů došlo zřejmě
k obnově interiéru centrální haly. V roce 1940 zabavili Löw Beerovu vilu Němci pro tajnou státní policii (gestapo). V roce 1946 byla nad vilou ustanovena národní správa a od roku 1954 se stala majetkem československého státu. Od roku 1962 zde sídlí domov mládeže.

Ze stavebního hlediska se jedná o robustní zděnou budovu „klasicizující“ tektoniky. Z konstrukčního hlediska je tedy dům velmi stabilní a robustní. Stavební zásahy v průběhu historie domu byly malé a proběhly v třicátých letech, aniž by dům nějak zásadně ovlivnily. Průčelí i většina interiérových prvků ve vile jsou doposud zachovány.
Objekt je velice nepravidelného půdorysného tvaru. Ze statického hlediska je proveden jako několikatraktový, a to kombinací podélných (většinou) i příčných traktů.

Vila má čtyři podlaží, přičemž obytné jsou pouze 1. a 2. nadzemní podlaží, spojená hlavním širokým čtyřramenným schodištěm. Vlivem svažitého terénu stoupajícího směrem do zahrady je
z prvního podlaží východ na terasu a přístup přes venkovní schodiště do zahrady. Dům má z Drobného ulice dva vstupy. V pravé ose je hlavní vstup do chodby, která doplňuje třítraktovou dispozici, jejíž jádro tvoří centrální hala s horním prosvětlením. V prvním podzemním podlaží se nacházejí skladové a technické prostory. Uprostřed tohoto podlaží je kotelna. Po vystoupání po jednoramenném schodišti vedoucím v boční vstupní hale se ocitneme v těžišti domu – prostorné dvoupodlažní centrální hale s horním přirozeným osvětlením přes pyramidový světlík. Do této haly ústí dveře většiny místností, přes velký průchod je možné projít na terasu.
Ve 2. nadzemním podlaží se nacházejí původní ložnice a sociální zázemí. Dvě z ložnic mají také balkony, jeden je orientován do ulice, druhý do zahrady. Poslední 3. nadzemní podlaží tvoří půda s ochozem kolem skleněného podhledu světlíku s posuvnými lávkami na jeho čištění.

Okolní terén je svažitý cca od východu k západu. Okolo celého objektu je většinou jen rostlý zatravněný terén místy i se vzrostlejší vegetací, jen v místě průjezdu je z ulice i ze zahrady betonová zámková dlažba

Navrhovaný stav
Záměrem architektonického návrhu je obnova původní secesní vily pro potřeby expozice Muzea Brněnska . Téma expozic bude zaměřeno na vývoj textilního průmyslu v Brně, brněnskou architekturu od poloviny 19. století do konce třicátých let 20.století korunovaných výstavbou vily Tugendhat od architekta L. Mies van der Rohe a historii rodin Löw- Berrů a Tugenhat.

Dispoziční řešení:
P.P – vstup do objektu, provozní a personální zázemí objektu
N.P. – vstupní hala, knihovna , studovna, expozice, kuchyňka, kancelář vedení, venkovní terasa
N.P. – z centrální galerie jsou přístupny jednotlivé místnosti – expozice, v tomto podlaží jsou umístěny toalety pro návštěvníky vč. WC pro osoby s omezenou schopností pohybu.
N.P, půda – prohlídka tohoto prostoru je určena pouze pro odbornou veřejnost

Stavební zásahy do dispozičního řešení vily Löw- Berrů jsou velice střídmé a vycházejí ze zásad památkové ochrany objektu.
Nejvýraznějším zásahem je vestavba výtahu pro osoby s omezenou schopností pohybu do světlíku v severní části objektu. Druhá podstatná úprava se týká vstupního vestibulu s pokladnou, který vznikl vybouráním dvou příček a následným spojením dvou původních místností. Ostatní úpravy představují vybourání neautentických příček, dveří, nevhodných úprav koupelen, podhledů, podlah a především odvlhčení prostoru 1.N.P.