Jsem součástí týmu Arch.Design / Václav Morava

Václav Morava hlavní projektant společnosti Arch.Design oslavil své životní jubileum. Jaká je jeho motivace?

Ing. Václav Morava začal ve společnosti Arch.Design pracovat před devíti lety a nedávno oslavil své životní jubileum. Za dobu svého působení ve společnosti dosáhl na pozici vedoucího ateliéru. Kolegové ho berou jako klidného, pohodového a hlavně přátelského člověka. Jaké zkušenosti získal a jaká je jeho motivace?

„Vystudoval jsem stavební fakultu na VUT v Brně. Od roku 2008 jsem v týmu firmy Arch.Design. Mým prvním projektem, na kterém jsem spolupracoval s ateliérem A1, byly stavební úpravy a přístavba stávající mezinárodní školy v Praze, která byla již kapacitně nedostačující. Projektem, ke kterému jsem měl blízko, i s ohledem na můj životní sportovní koníček hokej, byla celková rekonstrukce a dostavba brněnské víceúčelové Sportovní haly Rondo. K hale se navíc přistavovalo ubytovací zařízení, šatny sportovců, výtahy a pokladny. Vydařeným projektem, který mi prošel pod rukama, bylo Mezinárodní centrum klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC). Toto vědecko-výzkumné centrum nové generace a zároveň veřejné centrum špičkové lékařské péče se zaměřuje na hledání nových metod, technologií a léčiv pro efektivní prevenci, včasnou diagnostiku
a individualizovanou léčbu kardiovaskulárních a neurologických onemocnění.“

„Spokojená rodina a prostředky

na moje úlety – koníčky, to je moje motivace.“

Jaká je vaše motivace a kde berete Váš stálý životní elán?

Mojí hlavní motivací ke každodennímu vstávání do práce je bezesporu spokojenost rodiny, která je pro mě to nejdůležitější. Životní elán je dán mým aktivním přístupem k životu. Stále aktivně hraji hokej za jeden brněnský tým, kde i ve svém věku (pozn. smích Václava) jsem právoplatným hráčem na ploše. Mezi moji velkou lásku (pozn. samozřejmě kromě mojí ženy), patří potápění. A věřte, že asijské vody nabízí nesčetná dobrodružství, kterým podlehla i moje dcera a tak máme i spousty možností trávit společně volný čas. A tady se žádný omyl nepřipouští.

„Z osudového setkání – přátelství na celý život.“

Potkalo Vás nějaké osudové setkání?

Ano, na jedno osudové setkání si pamatuji dodnes, protože se z něho stalo přátelství. Byl poslední den v roce 1992 a my trávili Silvestra na podnikové chalupě na Vysočině, kde se k novoročním oslavám přidaly i dvě chorvatské rodiny. A od té doby pravidelně jezdím na ostrov Hvar, kde se aktivně podílím na úklidu a sklizni olivového háje. Navíc nás napadla i společná myšlenka, vypěstování levandulového pole a navázat tak na historii modrého ostrova, kterým je ostrov proslulý.