Architekt David Zaplatil je součástí našeho týmu od roku 2013. Architektura je nejen jeho prací, ale i koníčkem. Stačilo dostat příležitost projevit své schopnosti, aby se za poměrně krátkou dobu postupně propracoval na pozici senior architekta.

Jak nahlíží on sám svoji práci? Jak vnímá obor, ve kterém pracuje a v neposlední řadě místo, kde pracuje? O to se s námi rozhodl podělit v následujícím rozhovoru.

Chtěl jsi být vždy architektem?

Vždycky ne. Asi jako každý, tak i já jsem měl své vysněné dětské povolání. Ještě v sedmé třídě základní školy jsem chtěl být pilot. Bylo mi však řečeno, že pilot musí mít perfektní zrak a já v té době začal nosit dioptrické brýle. Internet nebyl zdaleka tak rozšířený jako dnes, a tak jsem této informaci “slepě” důvěřoval. Dnes už dávno vím, že to nebyla pravda. Musím ale dodat, že s odstupem času jsem za tuto milosrdnou lež mých rodičů vděčný.

Jak si se tedy k architektuře dostal?

K architektuře mě přivedl můj děda, který je z oboru. Vždy mě fascinovalo se mu „dívat pod ruce.“ Takže když jsem opustil myšlenku stát se pilotem, architektura byla jasná volba. Zvolil jsem si SPŠ Stavební zde v Brně (jako spousta kolegů z AD). Ke konci studia střední školy jsem měl možnost nastoupit jako brigádník do Arch.Designu.

Byl to ateliér A1, kde v té době byla vedoucí Jana Hayeková. Opravdová profesní praxe jako brigádníka v AD však začala až v posledních ročnících vysoké školy. Od kótování výkresů přes tvorbu výpisu zámečnických výrobků jsem postupně pronikal do pracovních procesů s naší profesí spojených. Je to velmi rozmanitá profese – od řešení zastavovacích studií části města až po detail kotvení zábradlí. Dnes už si nedovedu představit, že bych pracoval v jiném oboru.

V Arch.Designu je tvoje jméno zmíněno u mnoha zakázek. Jakou ty sám považuješ za jednu z těch prvních více významných?

První zakázka, na které jsem v AD pracoval bylo Logistické centrum Gebrüder Weiss v Syrovicích. Po třech školeních programu Revit jsem začal s prací na BIM modelu a zbytek potřebných modelačních kroků jsem se učil tak říkajíc „za pochodu.“ Hlavním inženýrem projektu byl Roman Vrba, který mne mnohému naučil.

Krátce po zahájení stavby však Roman ukončil své působení v AD a já byl postaven před nelehký úkol. Zhostit se autorského dozoru projektu. Kontrolní dny navíc probíhaly v anglickém jazyce, takže to byla opravdu výzva. Poté co jsem se trošku „oťukal“ ve výkonu autorského dozoru, padla mi do klína ještě jedna role v rámci tohoto projektu, a to částečná výpomoc pro jednu z firem AD Group – INVIN. Můj úkol spočíval ve vedení kontrolních dní. Takže pro nováčka necelý rok po škole to byla poměrně velká zodpovědnost. Nicméně byla to také pro mě šance a příležitost se ukázat. Prostě buď, anebo. Za tuto příležitost vděčím Vaškovi Moravovi, který byl v té době vedoucí ateliéru A3, kde i nadále působí. Naštěstí vše dobře dopadlo. Trošku nadneseně si troufám říci, že jsem se osvědčil a tím se otevřela dvířka k dalším, pro architekta více zajímavým, projektům.

Momentálně lze tvoje jméno slyšet ve spojitosti s novým Velodromem pro Brno. Jak bereš svoji účast na této zakázce? Jaké další projekty aktuálně řešíš?

Velodrom, to je ojedinělý projekt, příležitostí pracovat na projektu takového charakteru je opravdu pomálu. Navíc se mi tím naskytla možnost spolupráce s naším hlavní architektem Jaroslavem Dokoupilem. Těch několik měsíců, které jsem s ním v rámci této zakázky strávil, byly obohacující více než 2 roky na vysoké škole. Je to pro mě „pan architekt.“ Má neskutečný přehled, je to rozený diplomat a dle mého názoru jsme si i názorově padly do noty. Vždy jsme o návrhu na Velodrom vedli dialog, bavili se o možnostech řešení, o tvůrčím přístupu. Měl jsem ze spolupráce s ním pocit, že mě staví na stejnou úroveň, že jsme zkrátka jeden tým.

Aktuálně pracuji na jednom velkém projektu bytového komplexu v Brně a také na nové přístavbě hotelu SEN v Senohrabech. Přístavba hotelu je z hlediska architektonického řešení opravdu oříšek. Dále bych zmínil halu Zkušebních vzorků pro ŠKODA AUTO v Mladé Boleslavi, který je před dokončením.

Jak vnímáš práci v naší společnosti?

Práce je to rozhodně náročná, ale to odpovídá velikosti a složitosti svěřených zakázek. Myslím si, že když se člověk pro tu práci tady rozhodne, musí mít jasno i v tom, co od toho vlastně očekává. Už při škole jsem věděl, že nechci navrhovat malé stavby a pracovat v ateliéru o pár lidech. Vždy mě lákala velká společnost, která nabízí jak nějaký kariérní růst, tak rozmanitost řešených projektů.

Mě osobně se práce v Arch.Designu velice líbí. Splňuje mé představy o této profesi, a hlavně o tom co od svého profesního života očekávám. Tedy nejen projektování, ale i spoustu jiné činnosti, která je s profesí spojená.

Jak je myšleno to „nejen“ projektování?

Myšleno je to tak, že člověk využívá nejen dovedností ze svého oboru, ke kterému patří především tvůrčí cítění a představivost, ale také rozvíjí například své komunikační – dalo by se říct až obchodní dovednosti. Je totiž důležité umět své návrhy obhájit před investorem, jednat se subdodavateli a také zvládat vyjednávat případné kompromisy nebo další postupy v průběhu zakázky. Architektura je krásný obor. Je to v podstatě tvorba veškerého prostoru, ve kterém žijeme. Ale aby člověk v této práci byl úspěšný musí ho to skutečně bavit a mít na to povahu.

Vnímáš vliv tvého oboru na soukromý život?

Tady se zrovna nabízí dobrý příklad s mým synem. Poprosil mě, abych mu namaloval domeček. Jenže v mé hlavě už to není jen domeček. Co je to vlastně domeček? Škola? Kostel? Úřad? Rodinný dům? Začnu řešit z jak ho nakreslit. Perspektiva? Axonometrie? Nebo jen Ortogonální obrázek? Bude to klasika se sedlovou střechou, nebo funkcionalistická vila s plochou střechou? Takže syn mi zadal v podstatě jednoduchý úkol, který jsem už jednoduše nezvládal vnímat, protože už jsem v tom neviděl jen „domeček.“ Zkrátka profesní deformace jak se patří.

Takže k otázce, jestli má profese vliv i na můj osobní život, jsem názoru, že pokud člověk dělá práci, která ho baví, tak má vždy vliv i na jeho soukromý život.

Po tolika letech v jedné firmě si nepřemýšlel o změně?

Rozhodně ne. Arch.Design zcela vyhovuje mým představám pro profesní rozvoj i naplnění potřeb pro osobní život. Navíc si nemyslím, že má tato firma tolik konkurenčních společností, které by nabízely takové pracovní podmínky a příležitosti jako právě AD.