Robert Juřík – věčný optimista a někdy i snílek
Robert Juřík pracuje ve společnosti Arch.Design desátý rok.
Jak vnímá svoji pozici a co ho na práci u nás nejvíc baví a jak dobíjí energii?
Přečtěte si rozhovor s vedoucím ateliéru A6.
Co tě přivedlo k architektuře? Kdy se u tebe zrodila myšlenka stát se architektem?
Asi všechno začalo už na střední škole. Ale již od malička se hodně věnuji cestování a vždy mě zajímala kromě přírody také architektura. Cestovatelské cíle s rodiči byli mnou plánovány dle atraktivity místa i s ohledem na stavby v okolí. To samozřejmě aplikuji i teď na plánování cest s rodinou, i když s časem a postupnou městskou zástavbou, která v posledních letech roste, dáváme čím dál více prostoru cestování v přírodě a také samotě.
Ale abychom se vrátili k otázce, jak jsem se dostal k architektuře 🙂 Po vystudování gymnázia v Kyjově jsem začal studovat fakultu architektury v Brně na VUT, kterou jsem zdárně dokončil v roce 1993. Studium mě natolik bavilo, že jsem využil možnosti půlročního studia na UNIVERSITY of Brighton ve Velké Británii, obor architektura a interierový design. Cestování je mým koníčkem tak není divu, že i během studií jsem toho dost procestoval – absolvoval jsem mimo jiné i studijní pobyt v Itálii, pak jsem si také procestoval USA a loni Skandinávii. Chystám i další odvážnější cesty.
Od roku 2000 jsem autorizovaný architekt v oboru architektura a interiér.
Kterých projektů si nejvíce považuješ?
První větší projekt byl asi projekt tenisové haly v Prostějově, to jsem teprve začínal svoji pracovní kariéru ve společnosti Hexaplán. Hodně zajímavá zkušenost pro mě byla bezesporu spolupráce s japonským architektem Tetsuo Furuichim, se kterým jsem připravoval v roce 2001 zástavbu proluky na náměstí Svobody v Brně. Bohužel i přes námi vyhranou soutěž se tento projekt nerealizoval. Do vzhledu náměstí Svobody jsem ale promluvil jinou stavbou a to rekonstrukcí Domu pánů z Lipé, za kterou jsem získal cenu Stavba roku za rekonstrukci fasády v roce 2001. Mojí rukou prošli i další významné projekty, jako třeba polyfunkční objekt Meta u Lužáneckého parku, ten se slavnými hodinami a korporátní objekt ČSOB na ul. Milady Horákové v Brně.
V současné době se věnuji hlavně bytovým domů, které projektujeme v Arch.Designu. Z již realizovaných stojí za zmínku projekty Rezidence Sochorova a projekt Park Rezidence, soubor čtyř bytových domů se soukromými zahradami na Mojmírově náměstí v Králově Poli. Bytový dům získal i ocenění v soutěži Stavba roku. V současné době asi nejvíce času trávím nad projektem Rezidence Juliana I a II – bydlení pro všechny, kteří vždy chtěli mít bydlení ve městě s kouskem přírody. Projekt je totiž v těsné blízkosti rozsáhlého lesoparku Bílá Hora.
Co tě na práci v Arch.Designu baví a čeho si vážíš na svých kolezích?
V Arch.Designu se mi nejvíce líbí tvůrčí prostředí mezi mladými lidmi, kteří mě stále drží v těch správných obrátkách. Na postě vedoucího atelieru to beru jako velmi podstatné a pomáhá to kompenzovat stresy s prací architekta a vedoucího atelieru spojené. U mnohých mých kolegů si vážím jejich zkušenosti, u těch mladších zase chuť se zlepšovat a vyvíjet se. Mladým je nejdůležitější nabídnout dobré podmínky a pestrost zakázek, což AD bezesporu splňuje, poté k nám nejen přijdou pracovat, ale i zůstanou.
Jak dobíjíš baterky, jaké jsou tvoje aktivity?
Čím jsem starší, tím hůře se dobíjejí! V poslední době jsem našel zálibu v cestování a v cyklistice. Zejména pak projížďky na tricyklu, který jsem si dokonce sám vyrobil už v roce 1990. To je to, co mně uklidňuje a dodává elán do mé další tvůrčí práce na pozici architekta. Mám rád také rockovou hudbu, výtvarné umění a design, kterému jsem se dříve docela intenzivně věnoval.
