Žijeme nyní ve zvláštní době, ale zároveň v době, kdy se projeví charaktery každého z nás. Všichni můžeme udělat nějaký ten krok k tomu, aby bylo lépe. Někteří na jaře šili roušky, jiní pomáhají starým a nemocným s nákupy, další finančně přispěli na potřebné vybavení, já se rozhodla pomoci už tak unaveným zdravotníkům v nemocnici.
Moje cesta k této pomoci začala 10.10.2020, kdy jsem si udělala 8 hodinový kurz Moderního ošetřovatelství v praxi přes Český červený kříž, a který mi nastínil, s čím a jak bych mohla pomoci. Pár dní na to jsem poslala e-mail do FN Brno Bohunice a ještě tentýž týden jsem se stala jejich „zaměstnancem“ a chodím vypomáhat, do minulého týdne na necovidové infekční, od pondělí již covidové, oddělení. Není to lehká práce, ale odměnou je úsměv unaveného personálu a slova díků jak od sestřiček, doktorů, ale i samotných pacientů. V zásadě nemusíte nic umět, vše Vás naučí, důležité je chtít. Pojďte taky přiložit ruku k dílu a pomoci, kde je potřeba. A nemusíte nutně pomáhat přímo v nemocnici, domově důchodců, hospici – možností je mnoho. Každá pomoc má smysl!
Jak probíhá den v nemocnici?
Možná se někteří ptáte, jak taková služba v nemocnici vypadá. Pokusím se to stručně nastínit, byť to nikdy nebude takové, jako realita. Na začátek zmíním alespoň to, že jste pod klasickou dobrovolnickou smlouvou, pro výpomoc není zapotřebí žádné speciální zdravotnické vzdělání (též ho oficiálně nemám, protože např. akreditovaný kurz zdravotníka zotavovacích akcí je pro nemocnici stále nula), nikdo Vás nenutí jít do věcí, na které se necítíte a vždy je nad Vámi či spíše vedle Vás někdo, kdo Vám pomůže a poradí. Jakmile projdete personálním oddělením, jdete za vrchní sestrou příslušného oddělení a s tou si dohodnete směny (opět dle Vašich časových možností). Nyní popíšu svůj případ – chodím zatím na dvě směny týdně v délce 6-8 hodin, dle jejich potřeby. Ráno začínám v 6:00, kdy noční směna předává informace denní směně, tj. v 6:00 musím být převlečená na značkách v sesterně. Následně se na sesterně projdou karty jednotlivých pacientů pokoj po pokoji, zmíní se jejich zdravotní stav, medikace, na co si dát pozor, jak se vyvíjí apod., to trvá cca 15-30 minut podle množství změn. V 6:30 se jde převléknout do overalů – ne není to sranda se do něho převléknout, natož v něm několik hodin vydržet.
Všechny ochranné pomůcky samozřejmě zajišťuje nemocnice, takže v převlékací místnosti máte krabice, ze kterých si vyberete velikost, typ apod. Samotné oblékání trvá několik minut (ze začátku déle), musíte si postupně nasadit tři vrstvy rukavic (každá vrstva má svůj smysl), ochranný overal, čepici, respirátor, roušku, ochranné návleky na boty, štít. Takto vyzbrojeni teprve vstupujete do „špinavé“ zóny a jdete za pacienty na lůžku. Během rána se musí udělat veškeré odběry, a že jich na covidu každý den je (zde sestrám jen asistujete – podej, odnes, přidrž), provede se ranní hygiena (pacienti jsou po většinou ležáci, tudíž na záchod si nedojdou, takže pleny, mísa, bažant apod.), podají se léky, změří se teplota, saturace kyslíku, zkontroluje se množství kyslíku v bombě, naservíruje se snídaně. Poté se vyberou příbory, hrníčky a další nádobí, které musí jít do dekontaminačního barelu s chemikáliemi, než bude dále umyto a použito. Po snídani se jde provést očista celého těla pacienta. Záleží vždy na počtu pacientů na oddělení, ale maximální kapacita našeho oddělení je 22 lůžek, na to jsou na oddělení dvě sestry, když to jde dobře, tak dvě sanitárky (vy jste jednou z nich) a dva doktoři. Výše zmíněné činnosti většinou stihnete provést do 10 hodin, kdy máte alespoň chvíli pauzu, než přijedou lůžkoviny, zdravotnický materiál a oběd. Jdete tedy do dekontaminační zóny, kde se postupně vysvléknete z overalu, což je, alespoň pro mě, ta nejtěžší část, navíc u ní se můžete nejvíc kontaminovat.
Po malé pauze, ve které jste rádi, že si zajdete na záchod, napijete se a na chvilku i posadíte, musíte jít roztřídit lůžkoviny, nafasovaný zdravotnický materiál, a další. Pak už je čas oběda a vy jdete opět do overalu a zpátky do špinavé zóny rozdávat jídla, pomoct pacientům se posadit, případně se najíst. V mezičase vyjmete dekontaminované nádobí z rána a přepravíte ho do myčky a vyberete nové nádobí, aby šlo na dekontaminaci. Opět následuje medikace, případně odběry a další. V tuto chvíli je na hodinách kolem 13 hodin a já odcházím domů. V mezičase se ještě odesílají odběry do laboratoří, případně se jede s pacienty na vyšetření, což je martyrium samo o sobě. Nechám každého ať si udělá obrázek o náročnosti sám, nicméně za sebe řeknu, že je to pro mě dost náročné nejen fyzicky – jen vydržet v obleku kolem tří hodin je dřina, ale hlavně psychicky. Ne všichni pacienti, kteří k nám přijdou, jsou v dobrém stavu a je vidina, že odejdou po svých.
Ve výše zmíněném textu jsou jen rámcově uvedená fakta, schválně jsem tam nepopisovala detaily, ale byla bych ráda, aby si lidé, zvlášť ti, kteří mají Covid-19 za obyčejnou rýmečku, uvědomili, že tomu tak není. Z dálky, především od televizních obrazovek, to vypadá jako velká habaďůra na populaci, ale věřte mi, že to taková sranda není. Já ty lidi vídám skoro každý den, jsou všech věkových kategorií, různých diagnóz i úplně zdraví, a není to hezký pohled. A dokud si neuvědomíme, že jiná možnost, než být ohleduplný ke svému okolí není, tak se z toho nikdy nevymotáme a jen tak se k běžnému životu nevrátíme. Proto to prosím nezlehčujte, dodržujte odstupy, neshlukujte se, noste roušky apod., nerada bych se s někým z Vás viděla na oddělení. Ne všechny příběhy bohužel končí happy endem.
Helena Flodrová
